A také zkrátka musíme posilovat své spojení s Krišnou. Višvanáth
Čakravartí Thákur popisuje, jak to spojování s Krišnou funguje. Říká, že
nejprve je všude Mája. Všude kolem nás, jako oceán. A jednoho dne uprostřed
toho jde kolem nějaký oddaný. A v jeho úsměvu je něco zvláštního. Vypadá trochu
šťastně. A to nám dodá maličko víry. Protože jsme hladoví. Uprostřed celé této
iluze jsme velice hladoví. Zkoušel jsem všechno a cokoli, ale přesto nejsem
šťastný. Miloval jsem, žil, bral, dával, získával a ztrácel, a teď stále nemám
nic. A teď jsem tady a tenhle oddaný vypadá trochu šťastně. Možná něco má. „Ne,
ne, ne, ne, ne...“ Ale přesto to stále máme mysli. „Možná tam nakonec přece jen
něco je.“ A jednoho dne nás to přivede zpátky za oddanými. Jednoho dne zase
oddané navštívíme. A už to jede. Pakory, samosy, kírtan, vonné tyčinky, a vezmi
si tuhle knihu...
středa 31. října 2012
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)